@siderorea
Samozvaný literát a hudebník. Asociální cynik, který miluje hodování a zahálku (takže vlastně nenapravitelný romantik). #poezie #freeimprovisation A kormidluju bárku fantastiky v nakladatelství Host. https://bandcamp.com/jiristepan
Moc jsem v poslední době nestíhal sledovat, co dělá Chris Pitsiokos. Najednou je pryč hlasité až hlukové hraní, na Doing Something, Doing Nothing s kapelou tvoří sice volné kompozice, ale nezvykle soustředěné. Klid i pnutí; a trochu sedmdesátkový vajb. chrispitsiokos.bandcamp.com/album/doing-...
Trvalo mi dlouho, než jsem se dostal k loňské desce Pina Palladina s Blakem Millsem, ale teď to nedokážu vypnout. That Wasn't A Dream je ještě volnější než jejich první spolupráce. Sevřené songy, co zní ale skoro jako jam na zkušebně. Mimozemské muzikantství a cit. www.youtube.com/watch?v=f6s5...
"Clouds are still the biggest source of uncertainty in climate predictions. The world’s top supercomputers aren’t nearly super enough to include tiny digital clouds in the gigantic digital Earths they simulate. So climate scientists are developing workarounds." www.quantamagazine.org/climate-phys...
Ostatně si myslím, že ten pořad se měl už davno proměnit na Ocásky Václava Moravce. Moderátor by představoval rozličné chvosty z říše zvířat a my bychom se tak dozvěděli daleko užitečnejší věci, než tomu bylo u dosavadního konceptu.
Z mému uchu blízkých podpořte třeba Stoned to Death, Ma Records, Mappa, Fundacja Sluchaj, UFO CREAtions, Fort Evil Fruit, OTOROKU, Ftarri, Tour de Bras, Collectif Coax, scatterArchive či Zoomin' Night. A nebo si poslechněte, co poslouchám já, možná tam je vaše deska roku... bandcamp.com/jiristepan
Dnes je opět #BandcampFriday. Kupte desky Národního divadla, Pestva nebo dua Šimanský-Štěpán atd., ale chtěl bych vypíchnout ještě jednu věc. Labely – oddaně a často nezištně dělají zásadní práci pro muziku. Kurátorské i podpůrné aktivity, co nemusí být vidět, ale bez nich by to bylo mnohem těžší.
Já se s tou paní vůbec neznám, pro mě to vždycky bude Vykač.
Věděli jste, že ta holka z literárního podcastu Service95 taky zpívá? Ale vážně, Dua Lipa dělá pro knihy víc, než většina standardního provozu. Hlavně proto, že ty knížky skutečně čte a zajímá se, co autoři chtěli sdělit, ne o sebe a své osobní představy. To není tak málo, vlastně to úplně stačí.
Jessica Williams je trochu skrytý poklad amerického jazzu a avantgardního piana, velká znalkyně a interpretka Thelonia Monka mimochodem. Na Blue Abstraction šla ještě dál, k preparovanému klavíru, ale přistupuje k němu s kontrolou a groovem. Napětí a harmonie. pre-echo.bandcamp.com/album/blue-a...
V pátek bude na Skle zas nějaký ten folk. Muži i ženy s kytarou, táborák spíše ne.
Právě jsem zjistil, že paní v bance mi při poslední schůzce někam kdovíproč zapsala akademické tituly. Takže při všech platbách asi už pěkně dlouho vypadám jako úplný trotl. Teď je třeba se co nejrychleji delaholizovat.
Příští sobotu budeme s Pestvem hrát v Otovicích společně s Jü, což je fakt skvělá maďarská kapela, na kterou se těším snad ještě víc než na náš koncert. Je to daleko odevšad, ale proto krásný výlet. Takže velmi doporučuju. srumec.com/2026/02/25/r...
Ostatně i další vybrané tituly jsou velmi silné a stojí za pozornost. Musím říct, že různorodost české fantastiky je tu reprezentována ve velké šíři a je to dobrý obraz scény. Tak po nich v knihkupectvích a knihovnách sáhněte.
Mám z toho obrovskou radost, protože všechny tři autorky si to opravdu zaslouží. Za těmi knihami je spousta práce, která do nich byla jak při psaní, tak i pak v redakčním a nakladatelském procesu. Už jen proto bych chtěl, abyste si je přečetli, i kdyby žádná z nich nevyhrála.
Před chvílí byly vyhlášeny širší nominace na ceny Magnesia Litera a hned třetina kategorie fantastiky je z Hostu. Navíc ve všech případech – Neklidném hrobu Kateřiny Šardické, Paláci šupinatých koček Jarmily Kašparové a Tři čtvrtě na šílenství Jely Abasové – jde o osobité přístupy k žánru.
Je k neuvěření, jak se statická hudba na Tempered Tempus dokáže při poslechu proměnit v dynamický a intenzivní zážitek. Rytis Mažulis dávkuje mikrointervaly tak, že se atonalita v čase převtěluje v psychedelii. Ani nechápu, jak to Anton Lukoszevieze hraje. miclithuania.bandcamp.com/album/temper...
"Every branch of science needs a hero. Chemistry has Lavoisier, mechanics has Newton, relativity has Einstein. There’s always this one, only one. But that’s always a lie. [...] Math is a collective enterprise." www.quantamagazine.org/the-man-who-...
Furt doporučuju obskurní muziku, ale jedna z mých nejposlouchanějších věcí je West End Girl od Lily Allen. O tom příběhu bylo napsáno hodně, ale základem jsou skvělé písničky – produkce, melodie, storytelling v textech. Osobní, lidské, krásné, jak to jen u tématu jde. www.youtube.com/watch?v=6e2X...
"Most people don’t even think about how quickly we’ve accepted instantaneous communication as normal - we only notice it when it breaks. Billions of people walk around not noticing this infrastructure." www.wired.com/story/say-go...
Už to tu mám jak černou kroniku, ale Rob Grant a Dan Simmons v jednom týdnu? Dvě podoby sci-fi naprosto stěžejní pro mé vnímání žanru a světa okolo. Červený trpaslík ukazuje, jak nebrat veci vážně, Zpěvy Hyperionu zase, že vážnost a patos mají své místo a čas. Obojí je důležité a humanistické, díky.
Na brněnský fotbal se teď upíná zrak odevšad, protože miliardáři. Ale že místnímu nejstaršímu klubu hrozí zánik, to už asi nebude zajímat nikoho. Na Morendu chodí moji kamarádi pro fotbal jako takový... a klub nejspíš ani nedohraje sezonu. Že po stadionu touží developeři, ani není třeba dodávat.
ale osobně mi to připadá přirozené a logické. Ta kniha pro mě představuje zase silné autorské gesto a výpověď, která se vymyká tradici, ale přitom hledá nějakou obecnější platnost. A s tím já velmi souzním.
Digitalizace, virtuální svět, z toho pramenící technokratické směřování a zplošťování lidskosti, tam vidím těžiště. Ale není to abstrakce, to spíše snaha zachytit okamžik přerodu, který budeme schopni interpretovat až zpětně. Zároveň může překvapit, jak politicky lze mnohé texty číst,
Zůstal ale temný spodní proud, který vyniká mnohem více díky absurditě a černému humoru, jež sbírkou prostupují. Stále je tu odosobnělost a jazykové obrazy, které mi byly tak blízké v Neviditelném terénu a Správe o fiktívnej monarchii, ale tematicky působí básně i celá sbírka daleko soustředěněji.
Na konci roku vyšla nová sbírka jednoho z mých nejoblíbenějších básníků v okolí. Dušan Šutarík ve třetí knize změnil způsob jakým píše, ale stále proniká do nejednoznačnosti doby a proměnlivosti civilizace. Texty v Hlasech spoza hraníc jsou básněmi v próze, verš oproti předchozím sbírkám zmizel.
A v půlce března budeme s Pestvem hrát spolu s nimi u Osobiče na statku v Otovicích. Čekám velkou nádheru a parádní muziku. Ale o tom zase příště.
Jü bych asi pořád označil jako jazzovou kapelu, přestože jejich zvuk je teď hodně rockový a odkazuje třeba chicagské nezávislé scéně. Hlavně na aktuální čtvrté desce Rudel zní dost ostře, ale nebojí se repetic ani opuštění přímé linky. A baví mě snad víc než dřív. weareju.bandcamp.com/album/rudel
Proto cituji sebe a dávám ke zvážení podporu literárních a kulturních periodik. Není to mnoho, ale má to význam. bsky.app/profile/side...
Jestliže se tady občas rozčílím nad něčím, co mě štve, jsou to často marginálie a v zásadě bouře ve sklenici vody (byť na nich záleží). Ale tohle je opravdu vážná věc, ohrožení literárního a kulturního provozu. A když si představím, že Otík pak bude reprezentovat třeba ve Frankfurtu, jímá mě hrůza.
Zemřela Éliane Radigue. Nemohu jinak, než vzpomenout tematickou skladbou, která byla i jednou z prvních věcí, které jsem od ní slyšel. Poslech její hudby byl vždy o pozornosti, trpělivosti a zpomalení. Tím, jak vykračovala mimo čas, odkrývala jeho plynutí. elianeradigue.bandcamp.com/album/trilog...