Dneska jsem umyla záchod, vyčesala dítěti nudle z vlasů, porazila ho v člověče, nezlob se i v v dobble a několik hodin jsem psala v mrákotách žádost o GAČR, takže takováhle příprava na zítřejší seminář byla mentální slast. Jsou to pozoruhodné projevy.
Kdyžtak mě opravte, ale něco mi říká, že minulost bude vždycky předchozí.
Chystám se na seminář a probírám se stenoprotokoly parlamentních projevů. Pohltily mě vstupy poslankyně Bereniky Peštové. Jejich obsah je natolik mlhavý, repetitivní a popisující akty myšlení spíš než to, co z těch aktů plyne, že je to v podstatě materiál ne-obsahu.
Sněmovna jako zenová zahrádka.
Hold my gender!
Složitá věc, do které promlouvá knižní trh víc než autorky a autoři učebnic. Píšeme učebnici češtiny od roku 2021, ještě neexistuje, ale pořád podstupuje pilotáže, propagaci: nejdřív si chtějí být jistí prodejností, až pak ji vydají. Takže třeba texty o covidu atp. už zastaraly a musely se nahradit.
Helejtese!
Já to odborně neodmítám ani nedoporučuju, prostě pozoruju stejně jako každý společensky rezonující jazykový prostředek. Za pár let, generaci nebo dvě, to bude jen pěna dní, ať už se to pevněji usadí, nebo spíš vymizí.
Jedna z věcí, kterou zcela jistě nechci najít v kapse, je kůžička Ládi Hrušky.
Ještě pořád aktuální věc. Pro nás s Raynaudovým syndromem aktuální celoročně, stačí věšet mokré prádlo, sáhnout do mrazáku, stačí být venku, když je míň než 15 stupňů. Ta bolest je fascinující.
Ale opravdová tortura je až projev Raynaudova syndromu v prsních bradavkách při kojení...
Celou dobu jsme se na to dívali špatně.
Ale ne! To mě mrzí, ten účet jsem neznala, ale kdyby jo, byla bych ho sledovala. Nestálo by za to udělat svodku kvalitních zdrojů informací z vědy, které na bsky působí?
Jedna česká firma dělá samolepky na senzory, inzulínové pumpy i inzulínová pera.
Dcera měla za poslední půlrok na paži mořskou želvu, lva, superhrdinky, vánočního perníčka, Stitche, mořskou pannu, Spongeboba... Na šachách oslnila kluky samolepkou s Minecraftem.
Ať je ta cukrovka aspoň trochu cool!
Málokdo umí vysvětlovat lidem výzkum jazyka tak jako naše @katquita.bsky.social.
Tady mluví pro Rádio Junior o jazyce v lidském mozku a třeba i o tom, jestli je možné se učit cizí jazyky trochu rychleji a efektivněji. Pusťte to sobě i svým dětem!
junior.rozhlas.cz/vedkyne-kate...
Fatima Rahimi píše o tom, že v každém jazyce svět bolí jinak:
„Jazyk, v němž jsme vyrostli, nás nikdy zcela neopustí. Nese v sobě vše, čím jsme byli, než jsme se stali tím, čím jsme dnes. [...] Každý jazyk v nás totiž otevírá jinou vrstvu paměti, jinou zkušenost.“
denikreferendum.cz/clanek/23861...
Konstantin Sulimenko na našem ústavu absolvoval magisterský obor Empirická a komparativní lingvistika a co vám budeme povídat... to je tak chytrý člověk. Jsme rádi, že s ním pořád můžeme spolupracovat.
Tak si ho přijďte poslechnout, to bude totiž čeština, jak vás ji na základní škole neučili!
Tolik zdaleka není ani za plný úvazek s doktorátem na FF UK. Ale vím, že naše ohodnocení je řízeno mnoha věcmi a projekty a že spousta lidí by nás stejně radši poslala dělat něco pořádného, abychom poznali, o čem je život. (Upřímně, já bych dost ráda zjistila, o čem je život.)
Výstava v Akademii věd ukazuje mizející nářečí
www.avcr.cz/cs/pro-media...
Cukrovkové zážitky posledních dní: nefungující kanyly, přepich v parku, injekce do stehna na lavičce v zoo (nabrat do injekce inzulín z pumpy bílými prsty s Raynauldovým syndromem je výzva). Několik dní po sobě: nesrazitelná výška, pak strmý pád cukru u hrochů, v bazénu, na hřišti. Furt nahoru dolů.
Na 4. března připadá National Grammar Day, původně vyhlášený k připomínce dodržování správné gramatiky americké angličtiny.
Na stránkách tohoto dne vyvracejí běžné mýty o tom, co je v angličtině správně/špatně.
Podobné mýty o češtině vyvracíme u nás!
Za hranolku bysme hold neměli být perzekuováni.
Miluju. Z FF UK odešlo už víc problematických lidí, min. jeden z nich s podobným jednáním, ze kterého je viněn Ivan Foletti, do Hradce.
Hele, milej Hradci Králové, nechceš se vykašlat na honění za otitulovanými akademiky jen proto, aby garantovali akreditace, a radši třeba... nevim... být morální?
To mě mrzí. Kdyžtak můžu zkusit nějakou nárazovou pomoc, dejte vědět.
2/2 U genitivu posesivního nerozhoduje pozice: kamaráda máma × máma kamaráda. Navíc se šíří blud, že to je "špatně", že se to "nemá říkat". A co teprve zájmena: zavaž mi boty = zavaž moje boty, umřel nám křeček = umřel náš křeček. Užitečnější by bylo umět vysvětlit posesivitu jako komplexní jev.
1/2 To, jak se v češtině vyjadřuje přivlastňování, je moc zajímavá a složitá věc. Pokud se u toho lpí na slovnědruhovém určení posesivních přídavných jménech, je to naprd, pro děti těžko představitelné, a to zejména u osobních jmen a slov pro blízké, třeba i rozdíl psí deka × deka psa × psova deka.
To je dobrá poznámka, to by jistě nebyl argument. Je to doklad toho, že hodnotíme velmi různě. Bylo ale přidáno i slovní hodnocení, místy bohaté, a vyučující odpovídali i na to, co považují u útvaru líčení za nezbytné, co u něj hodnotí. To ukázalo, že právě ani představy o líčení jednotné nejsou.
Kolik barev, vůní, zvuků a forem třpytivosti má sníh...
Ano, je to tak. Teď nám na psychologii říkala přednášející o zajímavé studii: vyučujícím v rámci experimentu vědci řekli, že každé jednotlivé dítě ve třídě je nadanější/chytřejší, než reálně bylo. Prostě jim výrazně přilepšili. A ti vyučující děti hodnotili v průměru výrazně líp. I tohle působí.
Vyšel nám článek o útvaru líčení, jednom z nejpodivnějších slohových reliktů ve školské výuce.
Předložily jsme různým vyučujícím jednu písemnou práci z Cermatu a poprosily je o hodnocení: rozptyl byl od známky 1 po 4, od 100 % po 40 %. Podle mě to je to alarmující.
journals.upol.cz/CJL/article/...
Olympijská přechylovačka se ČT nepovedla, ale tohle jazykové okénko před paralympiádou, vytvořené podle Českého paralympijského výboru, je fantastická práce.
Slova mají váhu. Někdy totiž není velký rozdíl mezi tím, jestli říkáme chudák nebo hrdina.
The paradox of the Czech philology study program (in Czechia): an informal survey I recently did suggests that around 80% applicants prefer literature. After ~2 years in the program, 50% indicate language as their main interest. My take: if people knew what linguistics is already in secondary 1/n
Mikuláš Preininger o jazyce u nás:
www.instagram.com/p/DUFvfw8CKng/
