Vendel26

Umřel mi mixér. Taky chvíli dělal divné zvuky a pak náhlá smrt. Nejvíc mě štve, že ho mám tak 2 roky a vyhodím jiní celým bohatým příslušenstvím, kterému nic není. Copak to už nikdo neumí opravit?

Za těmito dveřmi prožil své mládí jeden ze slavných rodáků našeho města, chirurg Mudr. Rudolf Jedlička, zakladatel Jedličkova ústavu.

Jů, Točník! První třetinu života jsem na něj každý den koukala z okna. 🥰

Krásný pátek 13. z polabské cyklostezky.

Chtěla jsem africkou fialku. To je jediná kytka, kterou se mi nepodařilo zabít. Ale teď nejsou. Mám tohle. Je krásna. Uvidíme, jak odolná je.

Milujou to! Nikdy je to nepřestane bavit.

Dalo. To na tom byli jediné super. Jinak rasovina hrozná. Fasovali jsme na každou směnu pracovní rukavice. Chodila jsem jen na noční. Přes den jsem učila. Ráno byly rukavice na prstech prodřené až do děr a moly se jen vyhodit

Nejnižší: v pekárně jsem tahala chleba z pece.
Nejvyšší: vedoucí oddělení výchovy a vzdělávání dospělých v DDM hl.města Prahy.
Nejvíc mě nebavilo soustružit pístní kroužky v Buzuluku Komárov a práce v Letově, v archivu leteckých výkresů.
Nejvíc mě baví co dělám teď - dřevěné hračky.

Pošťačka už jde! Vybafnem na ni! Ona se vždycky tak krásně lekne. 😁

Trochu nedělního baroka.

Když před 19 lety odešla moje máma, udělala jsem to skoro přesně jako ty. Do potoka, pod skálou, na našem oblíbeném místě. Vždycky chtěla k moři. Nikdy tam nebyla. Teď už tam je. Potkáme se tam. Jednou.

Každý pozná to svoje. 😁

Podle brambůrků tipují, že jste v Itálii. 😁

Stejné místo, jiná denní doba. Hezký večer z Polabí nebe.

Zdravíme zpod Blue Sky v Plakánku. A jaký pátek máte vy?

5.3.1965 odešel nejmilovanější básník mé generace. Měla jsem tu čest studovat na stejné škole a dokonce mě učil i profesor Svoboda, který učil i jeho. Dnes nese škola jeho jméno. Gymnázium Václava Hraběte v Hořovicích.

U nás v Polabí je všechno nějak opožděné. Sněženky míváme často už před Vánocemi a letos až v únoru.

Každý rok je jich o trochu víc.

Fufík ti taky přeje hezké narozeniny.❤️

Krásné místo. Pak to jde samo.

Jako za odměnu odpoledne vylezlo ☀️ a mohla jsem si dát svoje oblíbené Tour rybníčky.

Neskutečně. Když jsem zadala něco špatně, nepustilo mě to dál, dokud to nebylo v pořádku. Zvládne to i taková cvičená opice jako já. Mám z toho fakt radost.

V životě je málo jistot. Jen smrt a daně. Ty daně mám pro letošek z krku. Poprvé snad po 30 letech jsem se do nich pustila sama, bez účetní. Dokud byly na papíře, byl to děs 😵‍💫, ale elektronické podání jsem zvládla za dopoledne. Všechno se odeslalo, tak snad to mám dobře. 🤑

Předevčírem Karel přišel. Stačilo mi to na dost dlouho. 🤭

Mě v porozumění slovečině nejdříve udržovaly pondělní televizní inscenace a pak všechny moje slovenské spolubydlící. 😁

V tom případě znám pár lidí, co z nich pochází zcela jistě.

Tak jsme právě dokoukali film Neporazitelní. To je tak skvělý!!!

Ájina nová terapeutická pomůcka na tréning zápěstí. Jen je potřeba se u pacientek předem doptat, jestli se nebojí myší.

Taky jsme se ani nestačili rozkoukat a už jsme zase doma. 😞

Už ti někdo řekl, že na téhle fotce vypadáš trochu jako Alan Rickman?